Už dlouho jsem nevidla tak švihlý film – člověk mu prostě musí věnovat trochu té pozornosti. Už jen kvůli tomu, že to výjimečně není nijak zvlášť známá produkce a přesto se dostala na kobylku mainstreamu. Vládne festivalům. A vyvolává rozporuplné názory.
Na Iron Sky jsem se celkem těšila už jen proto, že je to jeden z mála exemplářů dieselpunkového filmu a ještě s nácky, na což se vždycky hezky dívá, zvlášť když u nácků pracuje šílený vědec a nakonec dostanou hákové kříže za vyučenou. Po Světu zítřka (Sky Captain and the World of Tomorrow) jde navíc o cosi posunutého o úroveň výš. Víc už vám napoví anotace…
„Nacisté odletěli na Měsíc a na odvrácené straně tam vystavěli základnu, aby pomohli Hitlerovi ve vznešeném boji. Jenže Führer, jak víme, válku prohrál. O tom se zprávy na Měsíc opravdu nedostaly. Zatímco život na Zemi plyne dál, na Měsíci se vzdělávají elitní vojáci, silně přesvědčení nacisté. Kromě toho jsou tam i tací, kteří mají podobně jako Hitler skutečnou moc řečníka…“
Láme se to v okamžiku, kdy se dozvíme, že na Zemi vládne všemocná prezidentka, která kvůli kampani vysílá na Měsíc kosmonauta černocha. Známe to, nejsme rasisti a dobře se to vyjímá na propagačních letáčcích. V tomhle okamžiku se Iron Sky nezvratně pojímá jako parodie na Třetí říši (výborná scéna) a místy trapně vulgární komedii. Nemám nic proti komediím, naopak, ale v případě Iron Sky jsem se prostě dostala do fáze, kdy nevím, co si myslet o tvůrcích. Na jednu stranu se mi to líbí – je to neotřelé, nové, nikdo jiný si to ještě nedovolil. Na tu druhou stranu byse mi tentokrát líbilo mít tohle téma pojaté spíš vážně, psychologicky… Považte – náckové na Měsíci, není to nádhera?
Iron Sky vítězí v tom, že narozdíl od suššího Světa zítřka mi uvízl v paměti. Některé scény z ní už asi nedostanu, což je pro každého filmaře úspěch. Atmosféra byla skvělá. Jenže materiál se po hodně slušném rozjezdu postupně rozbředává a nějak to ztrácí na poutavosti, ačkoli se během filmu vyskytne ještě pár zajímavých nápadů. Hezký vizuál, scénář moderního slovníku, politika na koberečku ironie – jenže určité vtipy prostě pak už nebyly vtipné (nejspíš patřím ke konzervám, kterým prostě vadí nadměrné užívání pověstného slovníku, kde většinu stránek scénáře zabírají slova „fuck, fuck, motherfucker“ – ostatně důvod, proč jsem nedočetla Preachera).
Nicméně… METEORBLITZKRIEG!
Vyjma střihových chybiček se některé scény možná objevily jako přes kopírák hvězdných válek, ale to je právě to, na co jsem se těšila. Je to něco jako „Epizoda 0: Návrat nácků“. Sci-fi, historická alternativa… ten mix v závěru vlastně vůbec nefunguje. Někdo se prostě snažil nacpat moc věcí do hodiny a půl (což bylo prostě moc času na to, že to vyplýtvali na narážky na Ameriku), ale některé části scénáře byly prostě perly (vesmírný program, James Washington v rukách cvoklého nacistického vědce). Laicky řečeno, byla to hovadina na entou. Ale nikdo netvrdí, že i hovadinu si nemůžete užít…:)
Víc k tomu už asi neřeknu, ale jsem zvědavá na vaše vlastní názory vzhledem k tomu, že já osobně jsem nebyla s to zaujmout nějaký jednoznačný postoj. Byla jsem nadšená a zároveň zklamaná z přílišných očekávání. V něčem Iron Sky překvapil mile, v něčem bych ho nejraději zadupala do země a předstírala, že jsem to nikdy neviděla… V každém případě to byl zajímavý zážitek a okořenění filmového života.
