Strings je případ zvláštní produkce, ukázka božské vizuální přehlídky a naprosto příšerné dramaturgie. Tlučou se tu pozitiva, negativa, originalita a klišé tak křiklavá, až to bolí.
Jde o ojedinělý případ loutkového filmu, dnes už něčeho, co má vedle jiných technik podle všeobecného mínění dost nízkou šanci prorazit. To by nebyl takový průšvih: po vizuální stránce je Strings nádherná přehlídka dřeva, laků, světla i jiných materiálů. Porcelánová princeznička, proutí či barvy loutek podle „urozenosti“, to patří zrovna k těm neotřelým nápadům, které film provázejí. Nitky se nikdo nesnaží zakrývat, naopak, jsou z nich přednosti. Fascinující koncept života sesílaného do tenkých žilek, které je tak snadné přetrhnout, je parafrází na křehkost samotného lidského života, stejně jako zpuchřelé „umírající“ loutky odkazují na pomalé stárnutí, opotřebovávání se. Loutky mají krom toho úplně nádherné oči a ačkoli já sama mám mnohdy z loutek kvůli šklebu husí kůži, tady to neplatí. Tvarově jsou mi sympatické (mužské loutky mají obličej ostře řezaný, dívčí jsou zase kulaté, navíc všichni mají krásný profil), nemají sice pohyblivé čelisti ale něco v tom jim zkrátka dává moc pěkný výraz do každé situace.
Image may be NSFW.
Clik here to view.
Tady by tak nějak končily ódy, protože dějově jsou Strings příšernost. Je to Hamlet nakřížený s Romeem a Julií, plný neskutečně nakyslých blbostí ve stylu zmrtvýchvstání Darth Vadera, Avatara, Duny atp., že to málo originálního se ztratí. Chtěli jste někdy vidět, jak mají loutky sex? Pusťte si Strings. Jste zvědaví, co tam může stalker vidět na jiné loutce? Co třeba díru v břiše? Dobře, uznávám, že tohle jsou věci, které tolik nevadí, ale zkrátka jsem se neubránila tomu, abych se u toho nešklebila jako had. Matrixoidní ninja skoky, trhané boje, to všechno zkrátka patří do živého představení, ne na plátno, zvlášť když se tvůrce rozvlekle snaží vyprávět i nějakou filozofičtější linii příběhu. Velmi rozvlekle, to je to jediné, co se na tom opravdu „zdařilo“. Dějově jsou Strings tedy katastrofa, která se stane, když si někdo vezme nějaké ty dobré součástky jiných filmů a zkusí je namíchat dohromady. Výpravný dojem je v tahu. Hodina a půl naprosto stejného tempa neodkladně uspává.
Ten smyšlený svět má tucty skvělých nápadů. Originálních. Opravdu překvapivých. Ale jednoduše nebyl dobrý nápad mermomocí natáhnout takovou slátaninu tím, že na prohlédnutí každého záběru nám rejža dá celých pět minut. Tentam pak mizí monumentálnost kamery u velkých věcí. Akce nebo napětí – kde? Aha, to bylo to další rozvleklé, čím pádem ta slova pozbyla významu. Vtipnost je křečovitá a většinou vám uteče. Scénář mimoto dokonale padl. Ve vší úctě. Ale rozhodně je znát, že po výtvarné stránce si svůj plat někdo oddřel hodně poctivě.
Tudíž jsem ve velkých rozpacích, jestli Strings vůbec doporučovat, nebo ne. Spíš bych řekla: podívejte se na trailer. Je to kratší forma, kterou se pokocháte, ale nestihne znechutit svými nedostatky.
