Už od prvního traileru jsem si dělala zálusk. Teď, když jsem se k němu konečně dostala, musím někde ventilovat chvalozpěv. Historické drama zasazené do Británie za dob Římanů? Hadrianova zeď? Lahůdka, za kterou se pokládá život! Eagle navíc po dlouhé době nepůsobil jako stupidní blockbuster, samá řežba a krev (vzpomeňme na působivou, ale imbecilní Spartu, kolosálně hyperkruté mytologické Titány, et cetera).
Bezesporu nejlepší na tom je, že je to skutečně pravda. Ba co víc, Orel předčil i moje očekávání. Samozřejmě, není to ten tip průtrhového filmu, co všem zůstane v paměti ještě dvacet let, ale co na tom? Příjemněji strávenou půlnoc až dvě hodiny ráno jsem se nemohla dopřát.
Skoro bych Orla označila za „odpočinkový“ film, ale nějaké ty bitky tam jsou. Jsou tam i lehce zpomalené záběry. Jsou tam věty, které jste slyšeli tisíckrát. Přesto to je nové, svěží, křehké. Hluboce působivé. Orel totiž není jen příběhem o cti nebo o tom, kdo zrasí víc nepřátel a bude mít na obličeji víc fleků od cizí krve. Je to velmi nenásilně a nekřečovitě podaný střet kultur, hodnot a cílů. Poklidnější tempo, kde se každých pět minut nezačnou masakrovat dvě a více armád, má náhodou něco do sebe, rozhodně něco, co mě osobně oslovuje mnohem víc než nepřetržitě akční film. Orel si pohrává s psychologií, ale ne tak krutě, jak jste možná zvyklí. Je to něco, co si divák sám nainfikuje, čím si napustí cévy a už se může jen blaze rozplývat.
Orel deváté legie je film vystavěný na nemluvnosti a neprůhlednosti dvou hlavních hrdinů. Přesněji takto, ve filmu se každopádně mluví, ale není to otravné průpovídkování. Každé slovo má svou tíhu a jejich protipóly vytvářejí úžasné dilema. Naprosto nevíte, co čekat od křehkého vztahu dvou protagonistů. Právě beze slov se odehrává ten nejhlubší námět. Ale ani vážné téma není podáváno tragicky, ani to není nucený doják. Akci a chvíle napětí vyrovnává tichá poklidnost vtělená do severní oblasti ostrovů. Nádhernou krajinu prostupuje o nic míň úžasná hudba: kombinace prostředí stvořeného pro epiku – kopce, nevlídno a studeno – a keltsko-irských tónin navozuje takovou atmosféru, kterou bych vydržela i bez děje sledovat i o půl hodiny déle („cinkavá“ scéna v dešti).
Herecké výkony na mě působí jako štěněcí oči, prostě nejde odolat. První zhlédnutí je zkrátka docela silný zážitek. I když se povědomí o tomhle filmu stejně jako u desítky jiných dobrých brzy vytratí, aťsi. Orel deváté legie má moje vřelé doporučení. Šedavost ostrovů (apropo Skotska) zase jednou zvítězila.
